Takže je konec května, nikde nějak nic neteče a najednou chčije pár dní a teče nám kupříkladu Šumava, ikdyž ta až moc páč tam plave v řece všechno co bylo poblíž včetně domů stromů a lidí. Nicméně taky teče třeba Karlovka v Praze a páč sme tam ještě nebyli tak proč nejet.
Je středa, tři hodiny odpoledne a scházíme se u Míry na baráku. Navazujem a jedem do Prahy. Sestava Míra Tuřín a Já. Vojta je někde na praxi, Plukovník už je asi mrtvej. V Praze se nejdřiv stavujem v Boatparku na čumendu a zaplatit dluhy. Míra si eště pučuje krásný pádlo aby si ho vyzkoušel. Pak jedem do Vodák sportu abych taky utratil nějaký prachy a nebyl pozadu za klucima. A pak už jedem jedem teda směr Karlovka. Cestou nám eště volá Vojta že přijde aspoň natáčet. No Vojtu i jez nacházíme a jdem do toho. Vlna je to teda nádherná, jen co je pravda, eště v tom ale umět jezdit. Z vracáku najíždět neumíme nikdo a porád vynášet nás nebaví. Tak se tak plácáme a postupně se zlepčujem, ikdyž teda jízdy stojej za vyliž. No pak se i každýmu podaří najet z vracáku tak už sme jako takový lepčí borci tam a pak už tam v tý vlně i každej chvíli vydržíme a to už sme prostě pádlisti freestyleři jaxvině. Vojta to celý dokumentuje, občas někdo dává pauzu tak i fotí ( viz galerie ). Pak ale začíná lízt voda nahoru a nějak se ta vlnka začíná vytrácet a je porád horší a usuzujem, že je čas vyrazit k domovu. Jenže zájezd ještě zdaleka nekončí, každej kdo tu byl jezdit ví že hned vedle jezu je restaurace a ta má terasu hned u vody a pod tou terasou plavou takový … no … prostě sračky. V tech sračkách uvízlo malý kachňátko a nějaký dva páni co seděj v tý restauraci nás prosej ať ho vyndáme. Míra tedy hrdině zajíždí do již zmíněných nečisto a malý kachně osvobozuje, jenže tomu malýmu parchantovi se nechce k matce ani souroznecům a vrací se zpátky do toho bordela. No a jedem ten pán co seděl v tý restauraci se de podivat zblízka.. naklání se…. Chytá se kovovýho kužele o kerým neví že není na pevno, kužel se protáčí, pán skáče… a mizí v tech sračkách. Je nám blbý se mu tlemit páč je dost hrubě voháklej a tak ho taháme ven. Děkuje a vyndavá z kapsy dva luxusní telefony. My teda balíme a rychle pelášíme fuč abychom se tomu nešťastníkovi mohli začít co nejdřív smát. To je příběh celý a doufám že se tam ještě někdy podiváme páč ta vlna byla fakt super a ten pán ještě lepčí
Je středa, tři hodiny odpoledne a scházíme se u Míry na baráku. Navazujem a jedem do Prahy. Sestava Míra Tuřín a Já. Vojta je někde na praxi, Plukovník už je asi mrtvej. V Praze se nejdřiv stavujem v Boatparku na čumendu a zaplatit dluhy. Míra si eště pučuje krásný pádlo aby si ho vyzkoušel. Pak jedem do Vodák sportu abych taky utratil nějaký prachy a nebyl pozadu za klucima. A pak už jedem jedem teda směr Karlovka. Cestou nám eště volá Vojta že přijde aspoň natáčet. No Vojtu i jez nacházíme a jdem do toho. Vlna je to teda nádherná, jen co je pravda, eště v tom ale umět jezdit. Z vracáku najíždět neumíme nikdo a porád vynášet nás nebaví. Tak se tak plácáme a postupně se zlepčujem, ikdyž teda jízdy stojej za vyliž. No pak se i každýmu podaří najet z vracáku tak už sme jako takový lepčí borci tam a pak už tam v tý vlně i každej chvíli vydržíme a to už sme prostě pádlisti freestyleři jaxvině. Vojta to celý dokumentuje, občas někdo dává pauzu tak i fotí ( viz galerie ). Pak ale začíná lízt voda nahoru a nějak se ta vlnka začíná vytrácet a je porád horší a usuzujem, že je čas vyrazit k domovu. Jenže zájezd ještě zdaleka nekončí, každej kdo tu byl jezdit ví že hned vedle jezu je restaurace a ta má terasu hned u vody a pod tou terasou plavou takový … no … prostě sračky. V tech sračkách uvízlo malý kachňátko a nějaký dva páni co seděj v tý restauraci nás prosej ať ho vyndáme. Míra tedy hrdině zajíždí do již zmíněných nečisto a malý kachně osvobozuje, jenže tomu malýmu parchantovi se nechce k matce ani souroznecům a vrací se zpátky do toho bordela. No a jedem ten pán co seděl v tý restauraci se de podivat zblízka.. naklání se…. Chytá se kovovýho kužele o kerým neví že není na pevno, kužel se protáčí, pán skáče… a mizí v tech sračkách. Je nám blbý se mu tlemit páč je dost hrubě voháklej a tak ho taháme ven. Děkuje a vyndavá z kapsy dva luxusní telefony. My teda balíme a rychle pelášíme fuč abychom se tomu nešťastníkovi mohli začít co nejdřív smát. To je příběh celý a doufám že se tam ještě někdy podiváme páč ta vlna byla fakt super a ten pán ještě lepčí
Žádné komentáře:
Okomentovat