Piemont 2008

Sice trochu opožděně, ale přece nakonec dávám dohromady pár řádek o letošní výpravě do Piemontu. Snad vám trochu vrátí vzpomínky na jaro.

Trojkombinace na Verzasce

Letos jsem do Piemáče vyrazil poprvé. S partou z Prahy ve složení Kosatka, Matěj, Betka, Evička, Číva a Hans Muska. Vyráželi jsme už nevím přesně kdy, celkově mi asi ani pořadí řek nebude nijak vycházet ale to nevadí. Snad se to dohromady nějak splácá. Takže vyrážíme a cesta nám pěkně odsejpá. Někdo spí někdo mejdanuje. Po příjezdu do Švýcarska nás překvapuje vánice a 20cm čerstvýho sněhu. Nad ránem dorážíme k řece Moese, dospáváme pár hodinek a potom jedeme Moesu an rozjetí. Docela pěkná záležitost tak WW III+. Odpoledne se přesouváme na střední Verzascu. Má docela solidní vodu a všichni si jí užíváme. Přespáváme a ráno vyrážíme na spodní Verzascu. Postupně zvládáme místa jako Kosatkovy lázně a další vyhlášené části. Zase si řeku užíváme. Ke konci už to je trochu moc a Evička loví krysu. Všechno bez problémů zachraňujeme.

Slide na Verzasce

Na další den se přesouváme k potůčku zvanému Ribo. Potkáváme tam několik Českejch partiček a všichni to chválej. Neváháme a jedeme si to ozkoušet. Hned na začátku trocbhu lamim, ale nic vážnýho. /sek k vodopádu by teda snesl rozhodně víc vody a docela tu obnášíme a šutrujeme. Pak už přichází místo, kde se všichni zarazíme. Že je tu 14m vysokej slide sme věděli, ale že jo to sakra tak vysoko nečekal nikdo. Kosata obnášíme, ostatní postupně jedeme. Nacvičujeme si, jak se zabalit k lodi a pálíme to dolů jeden az druhým. Číva láme pádlo, jinak všichni bez větších problémů. Spodní úsek už je lehčí a má i dost vody. Je skvělej.

Na další den se domlouváme se Zajícem a Tomem, že bychom vyrazili na Isorno. Hiking 2.5km k řece neni příjemnej, ale dá se přežít a když vidíme čaroksrásnej slide hned na začátek, tak nelitujeme tý dřiny. Slide si užíváme, fotíme, pálí slunce, paráda. Potom jedeme horní Isorno. Trochu víc vody by to asi sneslo ale neni to vubec špatný, místama hezký dropíky. Do spodního Isorna pokračujou jen Matěj, Číva, Zajda a Tomo. Já s děvčaty a Hansem absolvuju děsný vynášení lodí k silnici. Kluci si spodní Isorno chválej a i vynášení tam prej bylo lepčí. Příště jedu až dolu.

Číva na spodním Isornu

Slide na začátku horního Isorna

Dalšího dne se probouzíme u řeky Rovany. Ta vypadá, že má hezkou vodu a sedáme na to. Je to skvělá řeka. Extreme group Zajíc Matěj Číva a Tomo si dávají i prostřední California Section. Spodek už je krásnej a celá řeka je zakončena jednim kraťoučkým kaňonkem, kde nevíte kam jedete, ale přitom je to v klidu.Úzkej průskok na Rovaně

Na další den přejíždíme na horní San Bernardino. Já řídím, nějak mi totiž dochází morál a stydim se to přiznat, tak se vymlouvám na únavu. Zbytek party jede San Bernardino za pěkný vody a v cíli si to všichni moc chválej. Trochu lituju, že jsem nejel, ale nemužu mít asi všechno. Já jsem si jízdu autem po ouzoučkejch silničkách taky dost užil a i se se dost vybál.

Druhý den jedeme na spodní San Bernardino. Užší záležitost jsem ještě nezažil, ale je to skvostnej zážitek. Trochu zvedám v jednom válečku, naštěstí to ustojim, tady v tom 2m širokým korytě s kolemjma stěnama nevim nevim jak by mě někdo lovil. Dojíždíme Barnardino a vyrážíme k San Giovanni. Tady si dáváme park and huck session na takovým malým kombíčku. Mohlo yb bejt víc vody, ale i takhle je to super. Děláme spousty fotek, jedeme to snad pětkrát a nemužeme se toho nabažit. Večer ještě stíháme přejet do campu k řece Sesii, kde stíháme večer ještě dát Balmuccia klamm na řece Sermenze.

Pitoreskní vodopád na San Giovanni

Dneska vstáváme a už se nám začíná zájezd chýlit ke konci. Kosatka s Matějem a s holkama potřebujou trénovat na Teva Games tak jedeme s nima. Směr Egua. Asi by mohla mít víc vody, ale i tak musim říct, že tuhle řeku řadím rovnou bez přemýšlení ke svým top ten. Neuvěřitelně z kopce, neuvěřitelně krásný, prostě super. Skutečně místama zažívám pocity jako na sjezdovce. Večer probíhá registrace do závodu a večerní Balmuccia klamm.

Zkuamavka na Egue

Dalšího dne už začnají závody tak zevlujeme podél trati, řídíme, fotíme a vubec děláme týlové zabezpečení. Odpoledne vyrážíme na suchou Sermenzu, kde lovím trapně krysu přímo ve vracáku. Večer nás zachraňuje sjezd Balmuccia klammu. Ten se snad nikdy neomrzí.

Poslední dva dny už jen fandíme našim závodníkům a ihned po skončení závodů fičíme směr domov. Do práce, do školy a každej po svým. Rozhodně se do Piemontu musím vrátit a splnit si resty, který tam zbyly a čekaj. Díky všem kdo se mnou byli za super zájezd a taky Evičce Kosatkovi Matějovi a Zajícovi za poskytnutí fotek.