Určitě každý pádler či pádlistka zná pocit, kdy mu hučí v uších ten slastný zvuk divoké vody. Nejintenzivnější to bývá však z jara, když každý čeká na tání jako na boží smilování. V televizi zrovna hlásili prudké oteplení. Plukas (Plukovník) tedy naplánoval chatu ležící cca 10 km od Riegrovi stezky. Do hor to není daleko, tak když to nepovalí nahoře, tak Riegrovka je poměrně dole a ta by mohla dávat aspoň něco. Při středečním plánování, kdy přislíbil účast Vojta, Tuřín a Pluky, měla Riegrovka 10cm pod limitem sjízdnosti což je 130 v Železném Brodě. Odjeli jsme tedy v pátek večer při doufání, že aspoň ta Riegrovka bude mít vodu. Při odjezdu jsme věděli, že na horách to moc neteče, a tak jsme jeli s myšlenkou kvalitního večírku.
Páteční mejdan byl decentní zakončený steakováním ve dvě v noci. Ráno jsme naložili, lahváče pro případ, že nepoteče voda. Samozřejmě na Riegrovce nebyla voda, takže Vojta s Plukasem měli důvod siknout lahváče. Další rozhodnutí teda padlo na prohlídku Kamenice, která byla taky bez vody. To už byl Plukas za blbce zájezdu páč naplánoval řeky, které však neměly vodu. Ještě jsme si prohlédli Bílou Desnou a odjeli zpět na chatu přes Mýto, protože co kdyby Mumlava nebo Jizera dávaly
Bílá Desná
Jizera by šla sešutrovat ale byla by to pakárna. Šli jsme teda na prohlídku okolí Libštátu (vesnice kde byla naše chata). Večer byla opět decentní pijatyka zakončená Vojtovím spánkem na stole.
Ráno jsme mázli suchou Olešku, což je místní potok. Tuřín si roztrhl šprycku. Jinak se celkem nic zvláštního při sjezdu nepřihodilo. Myslím si,že se tento zájezd nezdařil, páč bylo sucho a Tuřín nekrysil. Tak snad to dopadne příště lépe.
Jo až tam jsme dojeli pod vedením Plukase. 
Panoramata
Plukas v brutálních peřejích Olešky
Boof!
Žádné komentáře:
Okomentovat