Rakouská a Německá Šumava

Tak jsme se vrátili z povedenýho víkendu na Šumavě. A protože se tam Plukovník celou dobu válel, tak jsme ho alespoň donutili napsat o týhle akci článek. Přeju vám příjemné počtení. Jo a dole nepřehlídněte překvápko!!!

Takže tady máme opis článku, kterej si připravil Plukovník. Než začněte číst připravte se, že jeho sloh trochu pokulhává, ale i tak se dá dobře poznat co jsme o víkendu prožili.

O víkendu jsme plánovali trénink na Plattlingu, jenže meteorologické družice začaly v úterý ukazovat zvýšenou oblačnost s výrazným srážkovým úhrnem. Ve středu jsme správně vytušili, že o víkendu poteče Rakouská Šumava. Plátno jsme tedy odložili na jiný termín a Tuřín s Plukovníkem si na pátek vzali dovolenou. Odjezd byl v pátek v šest ráno ze Záboří. Vodočet na Wolfsteiner ukazoval ve 4 ráno vyšší střední vodu. Cíl výpravy byl tedy zvolen. Když jsme kolem 11,00 překročili hranice začaly se do nás dávat pochybnosti, zda něco poteče. Teploměr ukazoval 0 stupňů a okolo leželo 20 cm sněhu. Avšak po vizuální prohlídce zjišťujeme, že voda teče. Chceme začínat na Saussbachu u přehrady. Snížák přejíždí s autem do města Ringelai, kde ho čeká stop zpátky na nasedačku, zatímco my zevlíme v mekáči u teplé kávy. Po brzkém návratu šoféra nám nezbývá, než jít do zimy a na vodu. Saussbach mastíme na oči, ale víme, že zajímavé pasáže na Wolfi začínají 2 m vysokým stupněm. Za ním má být obtížnost WW 3-5, takže o zábavu bude postaráno. Na úvodním skoku Plukas nezvládá nájezd a po několika eskymácích krysí. Vypadá to, že bude končit, páč skládačka zůstala zbytečně v autě a jemu odplavalo pádlo. Po asi 20 minutách Snížák nalézá pádlo v malém sifonku a tak mužeme pokračovat všichni. Pod spodním kataraktem líbá Tuřín palubu při eskymování, až mu z nosu teče červená. Tím zakončuje svůj sjezd a dál pokračuje pěšky. My zvesela dojíždíme na vysedačku. Večer se přesouváme do Vyšáku na české pivo a asijskou kuchyni. Po decentním večírku uleháme slastnou únavou. Ráno vyrážíme na Grosse Rodl. Vodočet ukazuje 160 cm, což je nižší střední voda. Sjížděný úsek volíme most nad Zuckerhut - Rottenegg. Vojta převáží auto a za pomoci rakouských kolegů se vrací v pohodě a rychle zpátky. Na Rodlu se nic zvláštního nepřihodilo, jen Plukas na vstupní peřejce prohýbá špičku u Diesela. Po Rodlu jdem prohlížet Pessenbach. Vodočet ukazuje 160 cm, což je deset čísel pod limitem. Je to velmi krásný potok s velkým spádem, prý nejstrmější z celého Mühlviertelu. Chcem ho někdy v budoucnu máznout. Po prohlídce se vracíme zpět do Vyšáku na české pivo a asijskou kuchyni. Po večírku jdem spát do kempu. Na ráno máme naplánovaný Naarn, o kterém víme, že klesá pomalu. Ráno zjišťujem, že by šel šoupnout, ale je to tak limit sjízdnosti. Takže na něj prdíme a radši se jedem kouknout na Aisty, které jsou také bez vody. Jedem tedy směr domov.