Suchá Galicie

Myslím, že heslo zájezdu BUDE HŮŘ hovoří samo za sebe…..

Už od začátku vše vypadalo dost blbě. Nejdřív sehnat lidi pak zase problém se zajištěním auta. Nakonec vyrážíme 25. prosince ve složení já, Míra, Tuřín, Plukovník , Vlasťa a mužský hlas Jan (fakt týpek, hlavně jeho hlášky „mimo trasu“, „ztráty signálu GPS“ a podobně) frčíme vyvoněnou dodávkou s lůžkovou úpravou, kterou nám půjčil Míruv táta.

Mejdan v ložnici :)

Úsměvy nám padají asi 300km za hranicemi s Německem. Z motoru se ozvala rána a Míra hlásí, že ztrácíme výkon. Bebíčko nacházíme na gumové hadici vedoucí k turbu. Provedeme standardní vodáckou opravu TESA repairing. Avšak tlak v hadici poruší i nezdolatelnou tesu. Pokračujeme tedy o něco pomaleji. Auto dostává krycí jméno vysavač (trošku syčí), ani vizuální efekt není opomenut (oba pruhy dálnice úspěšně pokrýváme černým kouřem).

Ráno se v Bordeaux pokoušíme řešit problém v autorizovaném servisu. Vypadá to,že tenhle kus hadice není v celé Francii.

Další pokus o opravu probíhá v Bayonne, kde se zdržíme den. Čekání si zkrátíme na zdejších věhlasných vlnách.

Pláž Guéthary kousek od Bayonne

Zjistil jsem, že to není úplně až tak jednoduchý, vybrat správnou vlnu, chytit jí a co potom v ní? Plukovník na Dieslovi, kterej teď vypadá echt dieslově (celej zakouřenej od spálený nafty), hlásí počty sražených surfařů.

Diesel man

Ráno provádíme prohlídku města a zdejších barů. Opět je hůř, neboť auto není opravený. Vyrážíme tedy dál rozhodnutí začoudit celou Galicii dýmem z nafty.

Další rána přichází u Rio Ulla – totální sucho. S nadějí lepších vodních stavu se suneme na jih. Cestou míjíme vrakoviště, kde konečně opravíme auto a naházíme si plný vozejk rezervních hadic. To vše za 5 euro a 3 checo cerveza. Jezdíme od řeky k řece a všude absolutní sucho Rio Deza, Castro Laboreiro, Tea, Verdugo, Oitáven, Cavádo tyto všechny teď v každém místě dokáže přeskákat slepice. Žal topíme v sudech zdejšího vína.

Zdecimováni vyrážíme alespoň si prohlédnout Porto. Město je to krásné, hlavně ty barabizny pod mostem Pont D. Luiz se střechami opravenými alobalem.

Výhled z mostu....opravdová romantika..

Stále ještě vidím toho močícího pána z balkonu naproti chodíku plného turistů. Když už jsme v tom Portu chceme si dát sklenku portského. Je to docela šok, když nám ve vinárně uprostřed výroben portského, řeknou, že nemají portské. Zůstáváme úplně klidní, protože víme, že BUDE HŮŘ.

Pont D. Luiz...

Kousek za Portem se ubytujeme v luxusním kempu v přepočtu 120kč na osobu (včetně auta a přívěsu, camp v obci Lavra severně od Porta) ve sprchách navýšíme spotřebu teplé vody tak o 300%. Po-té pácháme večírek, Plukovníka vyšleme pro klíče od televizní místnost, bohužel anglicky neumí ani kváknout. Konečně využijeme vysílačky Míra domluví klíče pěkně z pohodlí křesílka. Slečna recepční chvilku bojuje s ovládáním vysílačky, ale za chvilku už sedíme na gauči v oné televizní místnosti a do chřtánů si naléváme portské. Druhý den jdeme opět surfovat na moře. Vybrali jsme si krásnou plážičku hned vedle obrovské rafinerie.

To je ona pláž u rafinerie...

Začínám si už pomalu zvykat na tu nechutně slanou vodu. Plukovník znovu perlí, když jde ukonat potřebu lidskou za haldy hlíny směrem k rafinerii. Vyruší ho však ostraha podniku. On s ledovým klidem a slovy NEROZUMIM VÁM dokončí započatou práci a my prcháme do nákupního střediska nakoupit zásoby pochutin hlavně těch v kapalném stavu.

Slaná voda nám nikomu nechutná, proto se přesouváme na sladkou vlnu Miňa. Přijíždíme v pozdních hodinách a zapadneme do hospůdky z minulého roku dobře známé. Vrchní nás hned pozná, i místní sedí na stejných místech jako v loni a zdraví nás. Je to přesně rok i na hodinu co jsme tu byli. Večírek se opět rozjíždí ve velkém stylu. Dokonce je zde hrázný z přehrady, která vypouští vodu na vlnu. Ten nám slibuje ve 12:30 GRANDE AQUA. Natěšení na zítřek ještě více povolíme naše hrdelní průtokové ventily. S nohami v pěsti odcházím do auta, které jsme tentokrát zaparkovali přímo před hospodou. Ráno aniž by kdokoliv vylézal ze spacáku sjedeme dolů k řece, kde panuje arktické počasí.Vloni jsem si přál vidět ten šutr přes,který se vlna tvoří. Netušil jsem,že ho uvidím tak brzy (je to kus betonu).

Jo tak tohle tvoří tu věhlasnou vlnu...

Mine jedna hodina a v řece stále sucho. Hrázný se buď společensky unavil víc než my, nebo byl z úplně jiné přehrady. V tuto chvíli nálada klesá na bod mrazu. Vzniká nová hláška NEMÁM ČAS. Sedíme v autě a nikdo nemá na nic čas jeden si čte porno (už po sté), druhý čumí z okna, další žere cukroví (ještě ho máme asi 10kg) prostě stav absolutního odporu k čemukoliv. Přesunujeme se znovu na oceán tentokrát k městu Pontevedra.

Plukovník je na to psychicky tak špatně, že v sobě neudrží ani pul piva a pomeranč. Na pláži u Pontevdry oslavíme silvestra (grilovačka, šampíčko, kanďaky vína,…atd.),ale vlny tu žádný nejsou.

Živočich Plukovník při silvestrovské žranici...

Další zastávka pláže u La Coruni kde si dobře zaserfujem. Bohužel kemp úplně na nic drahej , darhá hospoda a teplá voda ve sprše za příplatek. Na nebi se začínají honit mraky dokonce v noci pršelo.

S poslední nadějí frčíme k Rio Mandeo (V). Konečně řeka která by šla zbouchat, škoda že náhon odvádí další dva kubíky. Jdeme to kousek okouknout sneslo by to víc vody, ale půjde to. Vracíme se zpět kolem jezu a hle náhonem neteče nic a řekou taky nic. Na ceduli rozluštíme, že je zde soustava elektráren. Řekou musí téct 2 kubíky vše ostatní jde do elektrárny.

Po 50 metrech za krávou odbočte vpravo... :)

Rio Mandeo je pro nás poslední rána, a tak se pomalu otáčíme k domovu. Cestou se ještě stavíme posurfovat na pláži poblíž St. Jean-De-Luz. Tady jsou ty největší vlny celýho zajezdu. Takovou masáž jsme ještě nezažil. Po dvou extra surfech jedu ke břehu se značně staženejma půlkama. Ještě se otočim co dělají ostatní. No a koukám, že Tuřín plave.... Zlatá záchrana na řece, tam se hodí házečka a je to. Tuřínek je tak skoro sto metrů od břehu ve vlknách, které měří tak tři metry. Tahali jsme ho 20 minut. Plukovník odtáhl loď na kterou bych se osobně nejraději vypr... a já odtáhl Tuřína, teda spíš odsurfoval s Tuřínem. Opravdu nejdelší záchrana co jsem kdy zažil a taky nejvysilující.

Z oceánu jsem asi na čas vyléčený :) Ještě jsme dali oběd na pláži a pak už frčíme domů...