Tak poslední zářijový víkend patřil asi jednomu z posledních letošních zahraničních zájezdů. V sestavě Já, Tuřín a Vojta jsme se přifařili k výpravě Grázlovým mazlikem a vyjeli jsme se juknout jak to vypadá v Oetztalu. Vodočty slibovaly nízké vodní stavy, z čehož sme nebyli dvakrát nadšení, ale pořádně jsme se chlácholili myšlenkami na sjetí proslulých Wellerbrucken nebo něčeho podobného.
V sobotu časně ráno jsme dojeli namísto určení a v neuvěřitelné kose, jen pár stupínků nad nulou, a rychle jsme zalehli ke spánku. Ráno se okamžitě zahříváme čajem a zjišťujeme že vody je tady ale sakra málo. Po procitnutí všech se vydáváme k spodnímu Ventru. Tady je taky málo vody a proto se nabízím, že úsek odřídím a zkusím třeba i něco vyfotit. Zbytek nastupuje do řeky. Když je cestou vidím ani moc nelituju že jsem nejel. Po dojetí jsou všichni spokojeni a rychle se chtějí přesouvat dál. Vypadá to na Heiligkreuz, ale pohled z mostu má spolehlivý účinek na všechny a proto míříme k mezimostí. Do něho nastupujeme všichni a jsme překvapeni, že i za této vody je to docela parádní svezeníčko. Cestou se usmíváme a užíváme si pěkný pádlování. S Vojtou a Skinem si potom dáváme eště jedno kolo, abysme byli do spacáků pořádně utahaní. Večírek probíhá divoce a tak jdem docela brzy skutečně utahaní do spacáků.
V neděli si dává pražská sekce ranní mezimostí, což nás nechává klidnými. Čekáme, až rozmrznou naše mokrý hadry. Poté následuje přesun na Heiligkreuz. sestava se ustaluje na Vojtovi, mě Skinovi a Lence Borovici. Nevím jak ostatní ale já jsem z toho na začátku trochu vykulenej a je to znát i na mojí jízdě (i z mostu to prý Jakub poznal). Potom se ale srovnávám a už si to skvěle užívám jako ostatní. Stěny soutěsky jsou nádherné a když se občas do kaňonu dostane i sluníčko, je to jako v ráji. Jen nesmíte přemýšlet kudy byste odsud utíkali. Po dvou přenášeních a spoustě krásných peřejí dojíždíme do cíle a jsme vážně šťastní. Mohlo být trochu víc vody, ale na seznámení to docela stačilo.
Potom pražská parta odjíždí domů a my tu zustáváme sami. Naštěstí ne na dlouho. Brzy doráží Čuro s Mirkem a s nimi podnikáme po večerním mezimostí posezení u ohně. V neděli ráno pak společně jedeme mezimostí. Tuřín cestou plave a to nás docela zdržuje. Sice mu nacházíme spoustu vybavení ale už je docela pozdě a tak bohužel schází z našeho plánu na odpolední cestu přes Rissbach. Snad teda příště.
Bohužel jsme nepořídili žádný statický ani pohyblivý obrázky, ale kdyby vás nějaký zajímaly tak je mužete skouknout na http://www.kuba-micka.cz
V sobotu časně ráno jsme dojeli namísto určení a v neuvěřitelné kose, jen pár stupínků nad nulou, a rychle jsme zalehli ke spánku. Ráno se okamžitě zahříváme čajem a zjišťujeme že vody je tady ale sakra málo. Po procitnutí všech se vydáváme k spodnímu Ventru. Tady je taky málo vody a proto se nabízím, že úsek odřídím a zkusím třeba i něco vyfotit. Zbytek nastupuje do řeky. Když je cestou vidím ani moc nelituju že jsem nejel. Po dojetí jsou všichni spokojeni a rychle se chtějí přesouvat dál. Vypadá to na Heiligkreuz, ale pohled z mostu má spolehlivý účinek na všechny a proto míříme k mezimostí. Do něho nastupujeme všichni a jsme překvapeni, že i za této vody je to docela parádní svezeníčko. Cestou se usmíváme a užíváme si pěkný pádlování. S Vojtou a Skinem si potom dáváme eště jedno kolo, abysme byli do spacáků pořádně utahaní. Večírek probíhá divoce a tak jdem docela brzy skutečně utahaní do spacáků.
V neděli si dává pražská sekce ranní mezimostí, což nás nechává klidnými. Čekáme, až rozmrznou naše mokrý hadry. Poté následuje přesun na Heiligkreuz. sestava se ustaluje na Vojtovi, mě Skinovi a Lence Borovici. Nevím jak ostatní ale já jsem z toho na začátku trochu vykulenej a je to znát i na mojí jízdě (i z mostu to prý Jakub poznal). Potom se ale srovnávám a už si to skvěle užívám jako ostatní. Stěny soutěsky jsou nádherné a když se občas do kaňonu dostane i sluníčko, je to jako v ráji. Jen nesmíte přemýšlet kudy byste odsud utíkali. Po dvou přenášeních a spoustě krásných peřejí dojíždíme do cíle a jsme vážně šťastní. Mohlo být trochu víc vody, ale na seznámení to docela stačilo.
Potom pražská parta odjíždí domů a my tu zustáváme sami. Naštěstí ne na dlouho. Brzy doráží Čuro s Mirkem a s nimi podnikáme po večerním mezimostí posezení u ohně. V neděli ráno pak společně jedeme mezimostí. Tuřín cestou plave a to nás docela zdržuje. Sice mu nacházíme spoustu vybavení ale už je docela pozdě a tak bohužel schází z našeho plánu na odpolední cestu přes Rissbach. Snad teda příště.
Bohužel jsme nepořídili žádný statický ani pohyblivý obrázky, ale kdyby vás nějaký zajímaly tak je mužete skouknout na http://www.kuba-micka.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat