Oetztaler - fotky

Samozřejmě,že i z téhle akce máme několik málo foteček...

Oetztaler

Tak poslední zářijový víkend patřil asi jednomu z posledních letošních zahraničních zájezdů. V sestavě Já, Tuřín a Vojta jsme se přifařili k výpravě Grázlovým mazlikem a vyjeli jsme se juknout jak to vypadá v Oetztalu. Vodočty slibovaly nízké vodní stavy, z čehož sme nebyli dvakrát nadšení, ale pořádně jsme se chlácholili myšlenkami na sjetí proslulých Wellerbrucken nebo něčeho podobného.
V sobotu časně ráno jsme dojeli namísto určení a v neuvěřitelné kose, jen pár stupínků nad nulou, a rychle jsme zalehli ke spánku. Ráno se okamžitě zahříváme čajem a zjišťujeme že vody je tady ale sakra málo. Po procitnutí všech se vydáváme k spodnímu Ventru. Tady je taky málo vody a proto se nabízím, že úsek odřídím a zkusím třeba i něco vyfotit. Zbytek nastupuje do řeky. Když je cestou vidím ani moc nelituju že jsem nejel. Po dojetí jsou všichni spokojeni a rychle se chtějí přesouvat dál. Vypadá to na Heiligkreuz, ale pohled z mostu má spolehlivý účinek na všechny a proto míříme k mezimostí. Do něho nastupujeme všichni a jsme překvapeni, že i za této vody je to docela parádní svezeníčko. Cestou se usmíváme a užíváme si pěkný pádlování. S Vojtou a Skinem si potom dáváme eště jedno kolo, abysme byli do spacáků pořádně utahaní. Večírek probíhá divoce a tak jdem docela brzy skutečně utahaní do spacáků.
V neděli si dává pražská sekce ranní mezimostí, což nás nechává klidnými. Čekáme, až rozmrznou naše mokrý hadry. Poté následuje přesun na Heiligkreuz. sestava se ustaluje na Vojtovi, mě Skinovi a Lence Borovici. Nevím jak ostatní ale já jsem z toho na začátku trochu vykulenej a je to znát i na mojí jízdě (i z mostu to prý Jakub poznal). Potom se ale srovnávám a už si to skvěle užívám jako ostatní. Stěny soutěsky jsou nádherné a když se občas do kaňonu dostane i sluníčko, je to jako v ráji. Jen nesmíte přemýšlet kudy byste odsud utíkali. Po dvou přenášeních a spoustě krásných peřejí dojíždíme do cíle a jsme vážně šťastní. Mohlo být trochu víc vody, ale na seznámení to docela stačilo.
Potom pražská parta odjíždí domů a my tu zustáváme sami. Naštěstí ne na dlouho. Brzy doráží Čuro s Mirkem a s nimi podnikáme po večerním mezimostí posezení u ohně. V neděli ráno pak společně jedeme mezimostí. Tuřín cestou plave a to nás docela zdržuje. Sice mu nacházíme spoustu vybavení ale už je docela pozdě a tak bohužel schází z našeho plánu na odpolední cestu přes Rissbach. Snad teda příště.
Bohužel jsme nepořídili žádný statický ani pohyblivý obrázky, ale kdyby vás nějaký zajímaly tak je mužete skouknout na http://www.kuba-micka.cz

Freestyle zájezd na Kuchl

Tenhle zájezd jsem chtěli uskutečnit už pěkně dlouho, ale zatím jsme nikdy nesehnali dost lidí, neměli dost vody nebo tak něco. Až letos jsme tedy vyrazili. V pátek ráno jsme nabrali strejdu Růžu ze Vsetína v Kolíně na nádraží,potom pečeckýho debila Plukovníka a nakonec v Praze ještě Wencu. Poté co jsme prokličkovali Prahou už to pálíme směr Jižní čechy a hranice s Rakouskem. Někde u Českých Budějovic potkáváme pole s technickým konopím a to nás nutí udělat si pauzu. Fotíme se v té záplavě kytek a pár paliček si bereme na zkoušku. Hned to v autě motáme a zjišťujeme, že tohle nebyla trefa do černého. Jediný spolehlivý účinek tohoto modelu je průjem.

Pak už cesta plynula v poklidu a okolo třetí hodiny odpoledne zastavujeme v Kuchlu u spotíčku. Vody je moc a trochu nás to mrzí. Naštěstí je nedaleko odsud vyhlášená říčka Lammer sjízdná snad celoročně a tak si tam jedeme vylepšit náladu. Lammer má nejmíň vody co jsme tu kdy viděli, ale pořád je sjízdný. Sedáme na to a pácháme tři jízdy. Spaní řešíme hned u vysedání z Lammeru. Večírek brzy ukončuje zima a zalézáme do tepla spacáků.Vojtuv roundhouse

Snížák na vlně

Ráno bleskově snídáme a vyrážíme směr Kuchl podívat se na ranní stav. Vody je akorát a ve vlně už řádí hromada slováků a Zajíc. Rychle je následujeme. Je trochu zima a pod mrakem ale nevadí. Čony tvrdí, že takováhle voda vydrží max dvě hodiny, takže to prostě jít musíme.

Rozčarování v nás budí hned první vlnečka, která je pro nás dostatečně veliká. To sme zvědaví co na nás bude čekat dole, říkáme si celou dobu ve vracáku. Pak to přichází. Sjezd ke spodní vlně a pokusy o první nájezdy. Přiznám se, že jsem čekal, že to bude trochu snažší. Správně najet se mi daří asi až po pátém pokusu a to už jsem řádně na dně se silami. Vlna samotná mě taky dává dost zabrat. Už jen surfovat rovně mi nepřijde uplně zadarmo. Po pár nájezdech nám uplnyl čas a vlna mizí díky vysokému vodnímu stavu. Tak nejspíš zase zítra.Růža sedlá horní vlnku

Wenca si jede

Odpoledne trochu zevlujeme a potomlna vyrážíme na Lammer. Tady je ještě méně vody než včera a po první jízdě se shodujeme, že todle už je skutečně turbomálo. Na parkovišti u vysedání potkáváme Evinu, která nám doporučuje jet k vlně, že prý voda začala opět klesat. Sedáme tedy v hydru do auta a vracíme se do Kuchlu. Spodní vneni uplně super a najíždět se musí shora, ale horní vlna je teď naprosto skvělá. Ladíme jí asi hodinu, do úplného vyčerpání a promrznutí.Vojtuv backsurf, asi jedinej trik na spodní vlně

Večer následuje šílená párty u ohně s následným přesunem do hospody v Kuchlu. No a potom následuje okno, takže co se dělo dále vám nepopíšu.
Ráno ti střízlivější pojezdili vlnu za extrémně malé vody a já opilec jsem se jen díval a trpěl. Opět jsem si slíbil, že už nebudu pít alkohol :-) Okolo poledního balíme a vyrážíme směr Praha, Pečky, Kolín. Zkrátka domu. Rozhodně se sem ještě někdy musím vypravit. Jezdit na takovýhle vlně je moooc super zážitek.

Sopotnice

Tady máte per fotek z Mistrovství České Republiky a finále CNAWR RODEO TOUR .

Nafukovací Rakousko

Ředitel měl z mého časného odchodu z práce opět radost a já si jako obvykle musel vyslechnout kázání na téma, jestli se podniku ještě vůbec vyplatím, ale už je to tak, ve 14:00 mě na kombajn přijde vystřídat kolega a já můžu jet na vodu. Vše vycházelo podle plánu a tak před druhou hodinou už jsme byli na poli oba.“Ještě to s tebou jednou objedu a jedu…“ a najednou se ozve rána a kolo je v ####. No a voda se odkládá, jdeme bouchat kolo. Naštěstí bylo v 17:00 zase na kombajnu, tak konečně můžu jet domu balit.

V 18:15 je konečně auto naložený a my vyrážíme s tříhodinovým zpožděním směr České Budějovice. Naštěstí nejsme jediní, kdo jede pozdě a tak na ostatní ještě pár minut čekáme. Pašákovci zjišťují, že si zapomněli nakoupit, o tom, že si nepořídili ani pojištění už raději ani psát nebudu.

Když překračujeme hranice, je již venku úplná tma. Do cíle dnešní cesty, k dálničnímu mostu u Pepy dorážíme až v noci. Naštěstí Pepa ještě nestihl obsadit všechno místo jeho dřevem a vejdeme se pod most i my.

Ráno vyrážíme do nedaleké zoo, musíme se přeci my kluci a dívky z města podívat na ovce, kozy a divočáky, ale i vlky, medvěda a dokonce pumu. Po obědě nafukujeme madrace a konečně vyrážíme na Steyr. Stromboding překvapivě nikdo nejede, holt je to kus nesení vzducholodě navíc. Jen pár záběrů a jsme u nově předělaného jezu, pod ním je samozřejmě sucho jako na Sahaře. Naštěstí se voda z elektrárny brzo vrací. Opět se vracíme spát k Pepovi pod most.

Druhý den vstáváme opět brzy, v 10:30 a jedeme na řeku Mell. Cestou nahoru si ještě prohlížíme váleček, abychom do něj o dvě hodiny později všichni napadali jako hrušky. Ale srandy moc nebylo, protože nikdo nezaplaval L. Nejdůležitější zpráva celého dne byla, že nám došlo pivo a tak jsme museli vyrazit do místního suproše, kde mají Plzeň lacinější než u nás, ale zřejmě jsme ten den nebyli jediní Češi tak měli poslední karton, holt domu si musim koupit „drahou“ u nás. Máme nakoupeno a tak jedeme spát k Mravencům.

Cestou k Muru ještě sušíme hydro u elektrárny, prostě není nad to oblékat se do suchého a vyhřátého neoprenu. Nasedali jsme na stráni nad železniční tratí. Když jsem jel z kopce já tak mě málem přejel vlak, pak jsem natáčel Páju a nestihl uskočit tak mě ještě přejela ona. Vodu jsme asi přežili, na nikoho mrtvého si nepamatuji J.

Probouzíme se u Gailu, voda oproti včerejšku klesla, ale měla by stačit. Na první jízdu jedeme ve třech, Pašák,Vokolek a já, abychom zjistili, jestli v řece nejsou nějaké stromy. Cestou zjišťuji, že Rio neumí rodeo. Žádné stromy v řece nejsou, tak druhou jízdu jedeme všichni. Plavba jako vždy pokračuje velmi svižně, až najednou s Lenkou zjišťujeme, že nám chybí Pavlovic a Martinovic, Pašákovic už jsou někde před námi. Čekáme 5 min, nic, 10 , 15 , 30 a nikde nikdo. Vyrážím tedy řekou zpět a po asi kilometru na ně narážím. Martinovci trhli Yukona tak společně pokračujeme pěšky. Lenka už je celá netrpělivá a je hrozně ráda, že nás vidí. Nakládáme tedy Marušku, Pavel s Pájou Martina a děravou loď pouštíme po proudu. Netrvá dlouho a madrace se v jedné zatáčce chytá za pařez, zase máme s Pavlem hodinu co dělat. Už je pěkně pozdě, když dorážíme k prvnímu silničnímu mostu, asi v polovině cesty. Naštěstí Pašák s Janou na nás zde čekali a když se nemohli dočkat dostopovali pro auto a začali nás hledat. Ještě vypendlovat auta a ve 21 hodin vyrážíme s Lenkou k domovu, ostatní pokračují do Slovinska.

Lenka a Tuřín

Happyvíkend

Z akce Happy víkend jsem zatim vystavil pár fotek a v brzké době by se tu měl objevit článek od samotného pana slohmaistra Plukovníka. Rozhodně je na co se těšit.

Piemont 2008

Sice trochu opožděně, ale přece nakonec dávám dohromady pár řádek o letošní výpravě do Piemontu. Snad vám trochu vrátí vzpomínky na jaro.

Trojkombinace na Verzasce

Letos jsem do Piemáče vyrazil poprvé. S partou z Prahy ve složení Kosatka, Matěj, Betka, Evička, Číva a Hans Muska. Vyráželi jsme už nevím přesně kdy, celkově mi asi ani pořadí řek nebude nijak vycházet ale to nevadí. Snad se to dohromady nějak splácá. Takže vyrážíme a cesta nám pěkně odsejpá. Někdo spí někdo mejdanuje. Po příjezdu do Švýcarska nás překvapuje vánice a 20cm čerstvýho sněhu. Nad ránem dorážíme k řece Moese, dospáváme pár hodinek a potom jedeme Moesu an rozjetí. Docela pěkná záležitost tak WW III+. Odpoledne se přesouváme na střední Verzascu. Má docela solidní vodu a všichni si jí užíváme. Přespáváme a ráno vyrážíme na spodní Verzascu. Postupně zvládáme místa jako Kosatkovy lázně a další vyhlášené části. Zase si řeku užíváme. Ke konci už to je trochu moc a Evička loví krysu. Všechno bez problémů zachraňujeme.

Slide na Verzasce

Na další den se přesouváme k potůčku zvanému Ribo. Potkáváme tam několik Českejch partiček a všichni to chválej. Neváháme a jedeme si to ozkoušet. Hned na začátku trocbhu lamim, ale nic vážnýho. /sek k vodopádu by teda snesl rozhodně víc vody a docela tu obnášíme a šutrujeme. Pak už přichází místo, kde se všichni zarazíme. Že je tu 14m vysokej slide sme věděli, ale že jo to sakra tak vysoko nečekal nikdo. Kosata obnášíme, ostatní postupně jedeme. Nacvičujeme si, jak se zabalit k lodi a pálíme to dolů jeden az druhým. Číva láme pádlo, jinak všichni bez větších problémů. Spodní úsek už je lehčí a má i dost vody. Je skvělej.

Na další den se domlouváme se Zajícem a Tomem, že bychom vyrazili na Isorno. Hiking 2.5km k řece neni příjemnej, ale dá se přežít a když vidíme čaroksrásnej slide hned na začátek, tak nelitujeme tý dřiny. Slide si užíváme, fotíme, pálí slunce, paráda. Potom jedeme horní Isorno. Trochu víc vody by to asi sneslo ale neni to vubec špatný, místama hezký dropíky. Do spodního Isorna pokračujou jen Matěj, Číva, Zajda a Tomo. Já s děvčaty a Hansem absolvuju děsný vynášení lodí k silnici. Kluci si spodní Isorno chválej a i vynášení tam prej bylo lepčí. Příště jedu až dolu.

Číva na spodním Isornu

Slide na začátku horního Isorna

Dalšího dne se probouzíme u řeky Rovany. Ta vypadá, že má hezkou vodu a sedáme na to. Je to skvělá řeka. Extreme group Zajíc Matěj Číva a Tomo si dávají i prostřední California Section. Spodek už je krásnej a celá řeka je zakončena jednim kraťoučkým kaňonkem, kde nevíte kam jedete, ale přitom je to v klidu.Úzkej průskok na Rovaně

Na další den přejíždíme na horní San Bernardino. Já řídím, nějak mi totiž dochází morál a stydim se to přiznat, tak se vymlouvám na únavu. Zbytek party jede San Bernardino za pěkný vody a v cíli si to všichni moc chválej. Trochu lituju, že jsem nejel, ale nemužu mít asi všechno. Já jsem si jízdu autem po ouzoučkejch silničkách taky dost užil a i se se dost vybál.

Druhý den jedeme na spodní San Bernardino. Užší záležitost jsem ještě nezažil, ale je to skvostnej zážitek. Trochu zvedám v jednom válečku, naštěstí to ustojim, tady v tom 2m širokým korytě s kolemjma stěnama nevim nevim jak by mě někdo lovil. Dojíždíme Barnardino a vyrážíme k San Giovanni. Tady si dáváme park and huck session na takovým malým kombíčku. Mohlo yb bejt víc vody, ale i takhle je to super. Děláme spousty fotek, jedeme to snad pětkrát a nemužeme se toho nabažit. Večer ještě stíháme přejet do campu k řece Sesii, kde stíháme večer ještě dát Balmuccia klamm na řece Sermenze.

Pitoreskní vodopád na San Giovanni

Dneska vstáváme a už se nám začíná zájezd chýlit ke konci. Kosatka s Matějem a s holkama potřebujou trénovat na Teva Games tak jedeme s nima. Směr Egua. Asi by mohla mít víc vody, ale i tak musim říct, že tuhle řeku řadím rovnou bez přemýšlení ke svým top ten. Neuvěřitelně z kopce, neuvěřitelně krásný, prostě super. Skutečně místama zažívám pocity jako na sjezdovce. Večer probíhá registrace do závodu a večerní Balmuccia klamm.

Zkuamavka na Egue

Dalšího dne už začnají závody tak zevlujeme podél trati, řídíme, fotíme a vubec děláme týlové zabezpečení. Odpoledne vyrážíme na suchou Sermenzu, kde lovím trapně krysu přímo ve vracáku. Večer nás zachraňuje sjezd Balmuccia klammu. Ten se snad nikdy neomrzí.

Poslední dva dny už jen fandíme našim závodníkům a ihned po skončení závodů fičíme směr domov. Do práce, do školy a každej po svým. Rozhodně se do Piemontu musím vrátit a splnit si resty, který tam zbyly a čekaj. Díky všem kdo se mnou byli za super zájezd a taky Evičce Kosatkovi Matějovi a Zajícovi za poskytnutí fotek.