Bílek a Hostačovka

Když v úterý ráno koukám na online vodočty a myší přejedu přes Bílek, volba je jasná:Doubrava z Bílku.

Grafík strmě stoupá a kubíčky se množí. Vyrážíme tedy směr Asie do Ronova nad Doubravou, kde převazujeme k Tuřínovi. V Chotěboři máme meeting point s Mírou a Chlupem. Při převlékání do hydra zjišťuji, že neoprenové botičky stále visí doma na šňůře, naštěstí mi Hýma půjčuje fajnový maximálně výhřevný kecky. Nejsem jediný sklerotik, protože Chlup samozřejmě nemá špricku. Přes všechny strasti vyrážíme. Nasedáme jak jinak než z mostu. S projíždějícími auty je to "o prsa korejské ženy!". Pod mostem není moc vody a některé lodě podle toho i vypadají. Smažíme si to dolů, občas nadkulujeme ,nebo podkulujeme lávku či strom. Obzvlášť vypečeně přenášíme jeden strom, jako obvykle tou delší a horší stranou. Míra který to nějak záhadně podmačkal se nám jen tlemí z vracáku. Na stráni nás čeká asi metr pěkně hrubého sněhu "krásně škrábe". Vylézáme před Židovou strouhou a instinkt nám napovídá, že kláda ještě od loňska nezmizela. Sice není vidět, ale musí tam být (prostě instinkt :). Opět super přenášení pěšinka jeden led. Vodopádek jako vždy nezklamal prostě luxusní a úsek pod ním snad ještě luxusnější (super deluxe). Začíná pršet a nastává to pravé vodácké počasí. Jsme pěkně vymrzlí. Na Borku si dáváme teplý gáblík a začínáme měknout. Ani se už moc nemusíme přemlouvat a zbaběle ukončujeme akci.

Jenže když se vracíme do Ronova Tuřín nám ukazuje jeden přeliv z rybníka na Hostačovce. Zjevně vody dost a ten krásně mrazivý pohled mě absolutně rozpaluje. Spěcháme nahřát neopreny k Tuřínovi domu a za chvilku se vracíme rozehřátý a natěšený. Nejdříve si musíme proklestit cestu. Celý schluchtík začíná asi dvoumetrovým skůčkem, ale váleček pod ním se tváří velmi hladově. Nasedáme tedy těsně pod ním. Dál pokračuje už "jen" rádoby klouzačka z balvanů. Když to máme za sebou pokračujeme až do Hostačova pěkná trojčička s jedním jetelným jezem.