V původním plánu bylo vyrazit na Korsiku. Ale vodočty nemilosrdně ukazovaly totální sucho a SMS od zájezdu pražáků, kteří byli na Corse týden před námi taky nezněly nijak optimisticky. Děláme tedy v předvečer plánováného odjezdu tiskovou konferenci a radíme zda vejlet nezrušit nebo jet někam jinam. Podle vodočtů to vypadá, že sucho je v celé Evropě. Přesto ale pár nadšenců, kteří už mají dovolenou trvá na tom někam vyrazit a tak nakonec jedem naslepo kamsi do Francie a Pyrenejí.
Po dlouhém přesunu se zastavujeme V Lyonu u slavné Hawai vlny. Je pekelně málo vody, ale když už jsme tu tak proč to nevyzkoušet. Je to jeden z našich snů, tak spěcháme si ho splnit. No většina jízd je nájezd výplach a když se náhodou někomu podaří vlnu chytit a chvíli v ní posurfovat tak je hrdinou zájezdu, nemluvě o tom, když někdo náhodou otočí spina. Odpoledne doráží na trénink nějaká horda francouzů a tak to balíme. Rozhodujeme se kam jet dál. Pár místních totiž řeklo, že Alpy sou dry a Pyreneje jsou dry too. Volíme tedy Pyreneje. Když už nebude voda, tak se tam aspoň projdeme a uvidíme další novej kus světa.
Po dalším dlouhém přesunu se tak dostáváme do Sortu a hned jedem okupovat camp. Jsou tady příjemně vyhulený chlápci, který nám hned dávaj slevu a cpou nás do chatek. Taky nám vyprávěj jak je všude supr voda a jak se nám tu určitě bude líbit. Začíná pršet a my jim teda věříme. Večer ještě jdeme pojezdit místní vyhlášenej playspot, kde je asi 40 cm velká vlnka, ve který se dá sotva surfovat. Usuzujem, že zase tolik vody tu nemají.
Následující den jedeme ozkoušet místní „královnu“ Nogueru Palaresu. Jedeme raftovací úsek, který je asi WW3 a docela si to užíváme. Je to takový veselý pohoupání. Odpoledne vyrážíme na horní Nogueru. Tady to vypadá, že voda na sjetí je a pohledu do kaňonu nás uklidňuje a řikáme si, že jsme udělali dobře, když jsme nakonec do těch Pyrenejí vyrazili. Horní Noguera je tam WW3 potok s obtížnějšíma místama, ale ne víc jak WW4. Taky je to dobrý svezení, akorát ke konci už to je trošku dlouhý. Míra si dává jednu krysu a my se těšíme jak bude krásně za trest pít z botky. Večer děláme mejdan v campu a přemýšlíme, kam vyrazit zítra. Michal objevil nějaký toky kus od nás, tak se tam zkusíme vyrazit podívat.
Ráno tedy opouštíme kemp v Sortu a vyrážíme hledat nějakou řeku kde by bylo aspoň trošku vody na sjetí. Projíždíme ukrutným kaňonem nějaký řeky, ale je to bohužel totálně suchá záležitost:o( Jedeme to zkusit na spodnější tok, kde to vypadá líp. Místňáci tvrdí, že je to ale ukrutná nuda až na jedno místo WW4. Nuda to skutečně byla a místo 4 ani nebylo tolik 4 a jsem opravdu rád, že jsem méno týdle řeky zapomněl. Večer jedem ještě hledat něco na další den. Opět nacházíme luxusní kaňon, ale opět je to suchá věc. Jedeme tedy do starýho opuštěnýho kempu přespat. V noci je slejvák jak debyl a doufáme, že ráno se nějak rapidně změní stav vody.
Ráno zjišťujeme, že stav vody je pořád stejně tragický, ne-li horší. Děláme proto tiskovku a rozhodujeme se co dál. Buťásek vytahuje notebook a checkujeme ostatní evropský země, esi někde teče aspoň trochu vody. Zjišťujeme, že nejbližší vhodná destinace je Piemont, kde je teda taky kolosální sucho, ale snad aspoň něco šplouchnout pude. Vyrážíme tedy na cestu přes jižní Francii, kde se pokusíme omrknout pár řek a postupujeme směr Piemont.
Dalšího dne okolo oběda dorážíme do Piemontu. Jíme a přemýšlíme co dáme. Na výběr zrovna dvakrát není. Sucho je opravdu i tady. Jedeme spodní kaňon Sesie a ten je docela dobrej. Potom ještě jedeme poslední kaňon na Sermenze. Na tu bídu je dost dobrej. Večer pak děláme velikej mejdan a brzo usínáme.
Ráno vstáváme a těšíme se jak vyrazíme na horní úseky na Sesii. Felix (Šulin – dostal přezdívku podle Felixe Lammlera, protože je to podobnej bezmozek) přemýšlí jak by jel nesjízdná místa. Naštěstí mu to rozmlouváme a jede s námi jen ta sjízdná místa. Je to dost šutrovačka a asi po 3 km mě to přestává bavit a jdu pěšky k autu. Lodička pláče na tom kamení. Naštvaně se oblíkám do suchýho a slibuju si že dneska už na vodu nevlezu. To netuším, že kluci zrovna pojedou to nej z celýho zájezdu. Jedou další kusy Sesie a já jim jen ze břehu závidim, ale sem porád nasr*nej a hrdě zustávám na břehu. Pak jedou na Sorbu, ta je suchá, ale úvodní trojkombinace se dá šoupnout na kamerku. Natáčíme tu několik klapek a Butik s Felixem si ještě dávají totálně suchou Grondu. Větší pakárnu sem v životě skutečně ještě neviděl :D S přehledem si to oba sešutrujou a jedeme do údolí rozhodnout co bude dál. Rozmýšlíme, zda se vydat do Rakouska nebo ještě zkusit den tady. Vyjíždíme se podívat na Eguu a když vidíme jak je suchá tak ještě večer, hned po gáblíku, vyrážíme na noční přejezd směr Rakousko.
Ve 4 hodiny ráno uleháme kousek od legendárního Rissbachu, na netu psali, že má mít ideální vodu. Po procitnutí zjišťujeme, že ideální vodu má, ale že se nějak moc bojíme tech roládiček a motanic a nakonec to nejedeme. Vydáváme se tedy narychlo směr Koppentraun. Ten má 160cm a je nádhernej. Sluníčko praží a my si ho dáváme dvakrát. Je skutečně nádhernej a všem se zvedá nálada. Přejíždíme k Lammeru kde spíme a děláme závěrečnej mejdán, páč zejtra šoupneme Lammer a frčíme domu. Krysáci nám ještě ukazujou svoje pití z boty a pak uleháme ke spánku.
Ráno rychle jedeme Lammer. Butik stíhá vykrysit. Vylovíme ho vylejem mu loď, počkáme až se vydrápe z kaňonu a dojíždíme to. Usušíme věci na sluníčku a pak už vyrážíme dom. No nebyl to nejpovedenější zájezd, ale na to všechno sucho sme si nakonec dobře zasmažili. Už se těšim na příští rok do Turecka.
Žádné komentáře:
Okomentovat