Happyvíkend

Z akce Happy víkend jsem zatim vystavil pár fotek a v brzké době by se tu měl objevit článek od samotného pana slohmaistra Plukovníka. Rozhodně je na co se těšit.

Piemont 2008

Sice trochu opožděně, ale přece nakonec dávám dohromady pár řádek o letošní výpravě do Piemontu. Snad vám trochu vrátí vzpomínky na jaro.

Trojkombinace na Verzasce

Letos jsem do Piemáče vyrazil poprvé. S partou z Prahy ve složení Kosatka, Matěj, Betka, Evička, Číva a Hans Muska. Vyráželi jsme už nevím přesně kdy, celkově mi asi ani pořadí řek nebude nijak vycházet ale to nevadí. Snad se to dohromady nějak splácá. Takže vyrážíme a cesta nám pěkně odsejpá. Někdo spí někdo mejdanuje. Po příjezdu do Švýcarska nás překvapuje vánice a 20cm čerstvýho sněhu. Nad ránem dorážíme k řece Moese, dospáváme pár hodinek a potom jedeme Moesu an rozjetí. Docela pěkná záležitost tak WW III+. Odpoledne se přesouváme na střední Verzascu. Má docela solidní vodu a všichni si jí užíváme. Přespáváme a ráno vyrážíme na spodní Verzascu. Postupně zvládáme místa jako Kosatkovy lázně a další vyhlášené části. Zase si řeku užíváme. Ke konci už to je trochu moc a Evička loví krysu. Všechno bez problémů zachraňujeme.

Slide na Verzasce

Na další den se přesouváme k potůčku zvanému Ribo. Potkáváme tam několik Českejch partiček a všichni to chválej. Neváháme a jedeme si to ozkoušet. Hned na začátku trocbhu lamim, ale nic vážnýho. /sek k vodopádu by teda snesl rozhodně víc vody a docela tu obnášíme a šutrujeme. Pak už přichází místo, kde se všichni zarazíme. Že je tu 14m vysokej slide sme věděli, ale že jo to sakra tak vysoko nečekal nikdo. Kosata obnášíme, ostatní postupně jedeme. Nacvičujeme si, jak se zabalit k lodi a pálíme to dolů jeden az druhým. Číva láme pádlo, jinak všichni bez větších problémů. Spodní úsek už je lehčí a má i dost vody. Je skvělej.

Na další den se domlouváme se Zajícem a Tomem, že bychom vyrazili na Isorno. Hiking 2.5km k řece neni příjemnej, ale dá se přežít a když vidíme čaroksrásnej slide hned na začátek, tak nelitujeme tý dřiny. Slide si užíváme, fotíme, pálí slunce, paráda. Potom jedeme horní Isorno. Trochu víc vody by to asi sneslo ale neni to vubec špatný, místama hezký dropíky. Do spodního Isorna pokračujou jen Matěj, Číva, Zajda a Tomo. Já s děvčaty a Hansem absolvuju děsný vynášení lodí k silnici. Kluci si spodní Isorno chválej a i vynášení tam prej bylo lepčí. Příště jedu až dolu.

Číva na spodním Isornu

Slide na začátku horního Isorna

Dalšího dne se probouzíme u řeky Rovany. Ta vypadá, že má hezkou vodu a sedáme na to. Je to skvělá řeka. Extreme group Zajíc Matěj Číva a Tomo si dávají i prostřední California Section. Spodek už je krásnej a celá řeka je zakončena jednim kraťoučkým kaňonkem, kde nevíte kam jedete, ale přitom je to v klidu.Úzkej průskok na Rovaně

Na další den přejíždíme na horní San Bernardino. Já řídím, nějak mi totiž dochází morál a stydim se to přiznat, tak se vymlouvám na únavu. Zbytek party jede San Bernardino za pěkný vody a v cíli si to všichni moc chválej. Trochu lituju, že jsem nejel, ale nemužu mít asi všechno. Já jsem si jízdu autem po ouzoučkejch silničkách taky dost užil a i se se dost vybál.

Druhý den jedeme na spodní San Bernardino. Užší záležitost jsem ještě nezažil, ale je to skvostnej zážitek. Trochu zvedám v jednom válečku, naštěstí to ustojim, tady v tom 2m širokým korytě s kolemjma stěnama nevim nevim jak by mě někdo lovil. Dojíždíme Barnardino a vyrážíme k San Giovanni. Tady si dáváme park and huck session na takovým malým kombíčku. Mohlo yb bejt víc vody, ale i takhle je to super. Děláme spousty fotek, jedeme to snad pětkrát a nemužeme se toho nabažit. Večer ještě stíháme přejet do campu k řece Sesii, kde stíháme večer ještě dát Balmuccia klamm na řece Sermenze.

Pitoreskní vodopád na San Giovanni

Dneska vstáváme a už se nám začíná zájezd chýlit ke konci. Kosatka s Matějem a s holkama potřebujou trénovat na Teva Games tak jedeme s nima. Směr Egua. Asi by mohla mít víc vody, ale i tak musim říct, že tuhle řeku řadím rovnou bez přemýšlení ke svým top ten. Neuvěřitelně z kopce, neuvěřitelně krásný, prostě super. Skutečně místama zažívám pocity jako na sjezdovce. Večer probíhá registrace do závodu a večerní Balmuccia klamm.

Zkuamavka na Egue

Dalšího dne už začnají závody tak zevlujeme podél trati, řídíme, fotíme a vubec děláme týlové zabezpečení. Odpoledne vyrážíme na suchou Sermenzu, kde lovím trapně krysu přímo ve vracáku. Večer nás zachraňuje sjezd Balmuccia klammu. Ten se snad nikdy neomrzí.

Poslední dva dny už jen fandíme našim závodníkům a ihned po skončení závodů fičíme směr domov. Do práce, do školy a každej po svým. Rozhodně se do Piemontu musím vrátit a splnit si resty, který tam zbyly a čekaj. Díky všem kdo se mnou byli za super zájezd a taky Evičce Kosatkovi Matějovi a Zajícovi za poskytnutí fotek.

Pekelné velikonoce

Již je tomu tak, že Libor s Malučkym se stali hoteliéry. Nezbylo nám tedy nic jiného, než zajet otestovat kvality jeijich podniku.

Po drobných potížích se zajištěním vozidla vyrážím v pátek večer směr Jeseníky, přesněji Nové Losiny a ještě přesnějii penzion Pod Peklem. Auto jsem vybavil svou drahou polovičkou, dvěma páry běžek (vědět,že tam bude tolik sněhu určitě nezapomenu boty na běžky), dvěmi loděmi, ostatní bagáží a v neposlední řadě Plukovníkem.

Přijíždíme kolem půlnoci a snažíme se naskočit do rozjetého večírku. Ještě se pobavíme záchrannou akcí druhého auta, jenž uvízlo v závěji. Není nad odpověď: "V lese!" na otázku: " Kde jste?"

Ráno ještě vyprostíme auto a tradá na kopec.

Libor chvilku předtím než pokácí keř. Dřevorubec se prostě pozná....to je ta profesní deformace.

Kazan si to taky dává....

Co se dělo v penzionu tu nebudu dlouze popisovat - každý asi tuší. Já teda doufám, že to bylo jako obvykle, protože si toho moc nepamatuju :)

V neděli padla volba na to druhé skupenství vody. Braná sice teče přímo přes zahradu penzionu, ale bohužel byla suchá. Jedeme tedy Moravu z Hanušovic. Není to žádný extrém, ale aspoň jsme smočili....

Ještě prohlídnem Žlebské vodopády.....mno co na ně říct..za optimální vody (tady tak tisíciletá) by tam Tao určitě lajnu našel, ale my co nesnídáme Redbull se vklidu vracíme do chaty na Holbu.

Žlebské vdp.....ten živočich - bez komentáře

závěr CREW komise přes věci pohostinské:

Jestli chcete vědět co je tam dole. Tam dole ještě pod peklem tak teď víte kam jet. Ne teď vážně - udělujeme 6 hvězdiček a řád zlaté vařečky pro Malučkyho

poznámky: nebyla zelená - Malučky slíbil, že do příště naprarví

Mastník 2008

Včera se nám Tuřín vydal na extra hardcore sjezd Mastníku. Moc nadšenej se z týhle akce nevrátil, tak se nedivte že jeho článeček je dost pesimistickej.

Tak jsme v neděli s Lenkou vyrazili na Mastník,cestou jsme ještě nabrali Metrouše a Báru a už jedeme na domluvený sraz do Žlebů. I přesto, že je 7:03 na místě ještě není ani loď, poslední samozřejmě doráží Mykysák. No má to sem taky nejblíže. Další příčiny nové Žlebské přezdívky Brzdy raději nebudu rozepisovat,protože na takový seznam není dost volného místa v internetové síti….

Cesta probíhala celkem standardně, zatáčku doleva střídala pravá, po stoupání následovalo klesání, déšť byl vystřídán hustým sněžením až jsme konečně dorazili do Sedlčan, vypendlovali auta a vyrazili na vodu.

První 2 krysy na sebe nechaly čekat asi 10 metrů (obě dala jedna osoba, no prostě poprvé na vodě), cestou jsme ještě potkali pár jezů (většinou dost suché) a hodně voleje, který skalní vodáky stejně neodradil od krysy. Tak jsem přemýšlel, jestli si jednu malou nemám taky dát jen tak pro radost, ale nakonec, i když nám vylezlo sluníčko, jsem si to přece jen rozmyslel.

Zase někdy někde Ahoj, třeba i na Mastníku…

Rakouská a Německá Šumava

Tak jsme se vrátili z povedenýho víkendu na Šumavě. A protože se tam Plukovník celou dobu válel, tak jsme ho alespoň donutili napsat o týhle akci článek. Přeju vám příjemné počtení. Jo a dole nepřehlídněte překvápko!!!

Takže tady máme opis článku, kterej si připravil Plukovník. Než začněte číst připravte se, že jeho sloh trochu pokulhává, ale i tak se dá dobře poznat co jsme o víkendu prožili.

O víkendu jsme plánovali trénink na Plattlingu, jenže meteorologické družice začaly v úterý ukazovat zvýšenou oblačnost s výrazným srážkovým úhrnem. Ve středu jsme správně vytušili, že o víkendu poteče Rakouská Šumava. Plátno jsme tedy odložili na jiný termín a Tuřín s Plukovníkem si na pátek vzali dovolenou. Odjezd byl v pátek v šest ráno ze Záboří. Vodočet na Wolfsteiner ukazoval ve 4 ráno vyšší střední vodu. Cíl výpravy byl tedy zvolen. Když jsme kolem 11,00 překročili hranice začaly se do nás dávat pochybnosti, zda něco poteče. Teploměr ukazoval 0 stupňů a okolo leželo 20 cm sněhu. Avšak po vizuální prohlídce zjišťujeme, že voda teče. Chceme začínat na Saussbachu u přehrady. Snížák přejíždí s autem do města Ringelai, kde ho čeká stop zpátky na nasedačku, zatímco my zevlíme v mekáči u teplé kávy. Po brzkém návratu šoféra nám nezbývá, než jít do zimy a na vodu. Saussbach mastíme na oči, ale víme, že zajímavé pasáže na Wolfi začínají 2 m vysokým stupněm. Za ním má být obtížnost WW 3-5, takže o zábavu bude postaráno. Na úvodním skoku Plukas nezvládá nájezd a po několika eskymácích krysí. Vypadá to, že bude končit, páč skládačka zůstala zbytečně v autě a jemu odplavalo pádlo. Po asi 20 minutách Snížák nalézá pádlo v malém sifonku a tak mužeme pokračovat všichni. Pod spodním kataraktem líbá Tuřín palubu při eskymování, až mu z nosu teče červená. Tím zakončuje svůj sjezd a dál pokračuje pěšky. My zvesela dojíždíme na vysedačku. Večer se přesouváme do Vyšáku na české pivo a asijskou kuchyni. Po decentním večírku uleháme slastnou únavou. Ráno vyrážíme na Grosse Rodl. Vodočet ukazuje 160 cm, což je nižší střední voda. Sjížděný úsek volíme most nad Zuckerhut - Rottenegg. Vojta převáží auto a za pomoci rakouských kolegů se vrací v pohodě a rychle zpátky. Na Rodlu se nic zvláštního nepřihodilo, jen Plukas na vstupní peřejce prohýbá špičku u Diesela. Po Rodlu jdem prohlížet Pessenbach. Vodočet ukazuje 160 cm, což je deset čísel pod limitem. Je to velmi krásný potok s velkým spádem, prý nejstrmější z celého Mühlviertelu. Chcem ho někdy v budoucnu máznout. Po prohlídce se vracíme zpět do Vyšáku na české pivo a asijskou kuchyni. Po večírku jdem spát do kempu. Na ráno máme naplánovaný Naarn, o kterém víme, že klesá pomalu. Ráno zjišťujem, že by šel šoupnout, ale je to tak limit sjízdnosti. Takže na něj prdíme a radši se jedem kouknout na Aisty, které jsou také bez vody. Jedem tedy směr domov.

Nedělní Kamenice

V celé republice kalamita, nicméně v Krkonošíc ideální vodácké podmínky a my jsme při tom samozřejmě nesměli chybět.

V neděli ráno jsme si tradičně zavolali, že něco teče a vyrazili jsme směr Krkonoše. Po cestě jsme sledovali jak teplota na teploměru nepříjemně klesá až dosáhla u soutoku Černé a Bílé Desné hodnoty -0,5 stupňů Celsia. Do toho začal z nebe padat sníh a to nám sebralo veškerou náladu pouštět se do dešlích akcí.

Po výměně názorů se nakonec rozhodujeme pro klasický úsek Kamenice, ráno měla 18 kubíčků v Plavech tak by mohla bejt veselá. Na nasedacím místě potkáváme hromadu vodáků a jsme rádi protože aspoň máme s kým vypendlovat auto. Nástup na vodu je krutá záležitost, protože teplo skutečně neni.

Kamenice si pěkně uhání a my s ní. Snažíme se máčet si ruce co nejmíň aby nám neumrzly. Úsek přes prádelnu si prohlížíme kvůli padlým stromům ale všechny se dají v pohodě objet. Kousek za prádelnou podeskymováváme jeden strom a jinak je to všechno krásně čistý. Na tobogánu nám mocnej válec vyplachuje dutiny a už se blížíme k jezu. Ten se nám extra nelíbí a tak radši obnášíme.

Na druhém jezu pod kterým máme končit si ještě Tuřín rozbíjí loď, aby ten zájezd nějak zakončil a pak už rychle pádíme do teplýho oblečení a domů. Zájezd to byl rozhodně parádní, klidně by se mohla takováhle Kamenice konat každej víkend.

Plukovníkův zájezd - Oleška

Plukovník se dobrovolně zhostil úkolu podat reportáž z víkendové akce a jak se mu to povedlo posuďte sami. Jen podotknu, že se zříkám jakékoliv odpovědnosti za tento článek. Pouze jsem ho přepsal z rukopisu,což byla práce hodná kryptografa:)

Určitě každý pádler či pádlistka zná pocit, kdy mu hučí v uších ten slastný zvuk divoké vody. Nejintenzivnější to bývá však z jara, když každý čeká na tání jako na boží smilování. V televizi zrovna hlásili prudké oteplení. Plukas (Plukovník) tedy naplánoval chatu ležící cca 10 km od Riegrovi stezky. Do hor to není daleko, tak když to nepovalí nahoře, tak Riegrovka je poměrně dole a ta by mohla dávat aspoň něco. Při středečním plánování, kdy přislíbil účast Vojta, Tuřín a Pluky, měla Riegrovka 10cm pod limitem sjízdnosti což je 130 v Železném Brodě. Odjeli jsme tedy v pátek večer při doufání, že aspoň ta Riegrovka bude mít vodu. Při odjezdu jsme věděli, že na horách to moc neteče, a tak jsme jeli s myšlenkou kvalitního večírku.

Páteční mejdan byl decentní zakončený steakováním ve dvě v noci. Ráno jsme naložili, lahváče pro případ, že nepoteče voda. Samozřejmě na Riegrovce nebyla voda, takže Vojta s Plukasem měli důvod siknout lahváče. Další rozhodnutí teda padlo na prohlídku Kamenice, která byla taky bez vody. To už byl Plukas za blbce zájezdu páč naplánoval řeky, které však neměly vodu. Ještě jsme si prohlédli Bílou Desnou a odjeli zpět na chatu přes Mýto, protože co kdyby Mumlava nebo Jizera dávaly

Bílá Desná

Jizera by šla sešutrovat ale byla by to pakárna. Šli jsme teda na prohlídku okolí Libštátu (vesnice kde byla naše chata). Večer byla opět decentní pijatyka zakončená Vojtovím spánkem na stole.

Ráno jsme mázli suchou Olešku, což je místní potok. Tuřín si roztrhl šprycku. Jinak se celkem nic zvláštního při sjezdu nepřihodilo. Myslím si,že se tento zájezd nezdařil, páč bylo sucho a Tuřín nekrysil. Tak snad to dopadne příště lépe.

Jo až tam jsme dojeli pod vedením Plukase.

Panoramata

Plukas v brutálních peřejích Olešky

Boof!

RETRO: Brslenka s vůní laminátu

Další kousek do rubriky RETRO - na přesné datum si opět nevzpomínám ( řekl bych, že to bylo léto:) ), ale nic se nebojte, zase tak dřevní to není. Lamináty Tondu a Monču jsem si na tuhle akci vzali jen z nostalgie.

Něco málo o Brslence (Čáslavce)

Brslenka pramení u Kobylí Hlavy, což je obec asi 4 km jižně od Golčova Jeníkova. Odtud teče směr sever vstříc Čáslavi . A pak dále až ke svému ústí do řeky Doubravy , těsně pod obcí Žehušice , na ř.km. 8,8. Na svém zhruba 23 km dlouhém toku napájí docela dost rybníků, které nás mohou během plavby zdržovat, ale zase mohou mít zajímavé přepady. Odkud je sjízdná přesně nevíme,ale nahoře vypadá každopádně zajímavě. Za optimální vody by to mohla být veselá dvojka. Nicméně nám kdosi vyprávěl, že u obce Podmoky viděl několik lidí s loděma takže…

Už samotný výlet...

Námi splouvaný úsek není nijak obtížný - ZW, maximálně WW 0 :) začíná v obci Tupadly u mostu kousek pod Továrním rybníkem. Hned u mostu je první složité místo, asi 20 cm vysoký stupeň !! a brankoviště pro pramice . Brslenka pak rychle opouští obec a už se vezeme 2-5 m širokým korytem skrz čarokrásné lesy. Občas nás nesmí překvapit nízká lávka. K našemu údivu bylo koryto celkem dobře vyčištěno od větví.

Fotky jsou jen oskenované ...

Zhruba po 1 km plavby už vjíždíme na první rybník, jménem Dubí. Ten pohodlně přepádlujeme a obneseme jeho přepad.(Přepad by možná šel nesednout na česlech a šup dolu, tvar trochu jako Mamut v Harachově jen trochu menší J). Nasedáme a jedeme směrem k obci Drobovice. Na jejím začátku je boční rybník, jímž však brslenka vůbec neprotéká a hned vedle rybníka je krásný Schlucht. Asi 3 až 4m vysoký skalnatý stupeň jetelný prakticky kudykoliv, nicméně prohlídku doporučujeme. Od Schluchtu už pádlujeme dál, přes jeden malý rybníček uprostřed Drobovic,kde nás vítá hejno domácích kachen - prostě klasický návesák. Třešničkou na dortu je jeho jetelný přeliv.

Třešnička v Drobovicích...

Mezi poli si sklouzneme jeden stupínek a už vjíždíme do městského parku v Čáslavi. Pozdravíme sedící důchodce a jedem na Podměstský rybník. Obneseme jeho přepad, který je krásný, bohužel však nemá vhodné nasedání a navíc jsem už jednou zlomenou nohu měl :).

Podměstský rybník v Čáslavi...

Takže to prostě obneseme a jedem dál, po asi 800 metrech nás čeká super polovakový jez, pohodlně sjízdný. Mineme továrnu Kosmos a už smažíme mezi poli.

Vakový jez..

Cestou hlásim na Snížu: „Vole tady něco hučí!“ dostává se mi odpovědi,že to asi bude kombajn. No tak se jdeme podívat, rozhrneme kopřivy a několik desítek metrů od nás je stíhačka. Čelisti nám spadnou až na zem a rychle zmizíme v kopřivách než si nás všimne letištní stráž. Hned si vzpomenu na vojenské letiště Chotusice. Pádlujem raději dál, zde už je řeka klidná a líně teče mezi rákosím a křovím.

Vysedat lze u mostu mezi obcemi Rohozec a Žehušice a nebo si mužeme plavbu protáhnout až do Doubravy a nasmahnout ještě kus, ale to už je na Vás. Snížák si ještě hodí smělou krysu,když se asi 100metrů před ústim zapíchne do trávy a nějak se mu svou 4 metrovou krásku nepodaří přemluvit k pokračování v cestě. My pak dál frčíme po Doubravě až domu. Cesta ubíhá dost rychle páč Doubrava má vody až po……

Sníža vylejvá po závěrečné rozplavbě...

RETRO: Laviny v Železných horách

První článek nové rubriky RETRO je v podání Tuřína. Přesné datum této akce si už nepamatuji, ale byla to zima možná i jaro 2005 :)

Ač si většina lidí nesprávně myslí, že loď se dá využít pouze pro jízdu na vodě (v tomto omylu nás podporují i výrobci a prodejci lodí), není tomu úplně tak. Většina z nás opravdu loď používá hlavně pro ježdění na vodě. Ale co v zimě, to se na našeho miláčka má prášit někde v loděnici, v garáži, nebo ve sklepě? To snad ne! Vždyť i na sněhu se dají lodě dobře využít. Spousta lidí už snowkayaking provozuje, a přestože si při pohledu na Vás jak se řítíte z kopce bude leckdo možná ukazovat na čelo, než sezóna skončí už Vám to ani nepřijde.
Jak sníh začne tát, tak si dáme pár dní pauzu a pak už na vodu – omyl… Teď je to pravé období zkusit něco nového,něco dosud nepoznaného, něco… …“lavinu“… …omlouvám se za tento název, ale na první pohled z dálky to opravdu může připomínat lavinu.

A o co vlastně jde? Přijde-li dostatečně rychlé táni a sníh na některých místech roztaje, zatímco na jiných stále drží, mohou vzniknout obrovské kaluže s hrází ze sněhu. Pokud je tato kaluž někde na kopci je to přesně to co potřebujeme… Nyní stačí pouze nasednout na kaluži, prorazit sněhovou bariéru a už frčíte skopce dolů sněhově vodovou kaší…

Fotky byly pořízeny u Doubravky nedaleko Kamených Mostů (okr.Chrudim)